Charles-Louis Montesquieu

Charles Louis Montesquieu byl francouzský všestranný myslitel a filozof, je pokládán za zakladatele sociologie, kritizoval francouzský absolutismus a společnost své doby. Narodil se v roce 1689 v Bordeaux a zemřel v Paříži roku 1755. Vystudoval právo a stal se poradcem parlamentu ve svém rodném městě. Rok 1716 mu přinesl dědictví v podobě značného majetku a titulu barona a mohl se tak věnovat už pouze svým zájmům.

Věnoval se humanitním vědám, politice ale i anatomii, fyzice, botanice. Zajímal se o filozofii a literaturu. Sám psal a ve svých dílech se zabýval zejména soudobou společností (Perské listy), právem a státními otázkami (O duchu zákonů). 


Kdo chce vládnout, nesmí hnát lid před sebou, ale kráčet před ním.

— Charles-Louis Montesquieu

Láska a přátelství jsou dvě různé věci, aspoň nevím, že by přátelství někoho přivedlo do blázince.

— Charles-Louis Montesquieu

Francouzi o svých ženách téměř nemluví, bojí se totiž, aby o nich nemluvili před lidmi, kteří je znají lépe než oni sami.

— Charles-Louis Montesquieu

S většinou lidí raději souhlasím, než bych jim naslouchal.

— Charles-Louis Montesquieu

Co řečníkům schází na hloubce, to nahradí délkou.

— Charles-Louis Montesquieu

Šťastný národ, který má nudné dějiny.

— Charles-Louis Montesquieu

Zákony jsou pavučiny, skrze něž velké mouchy proletí, kdežto malé se do nich zapletou.

— Charles-Louis Montesquieu

Člověk musí mnoho studovat, aby málo věděl.

— Charles-Louis Montesquieu

Proč lidé, kteří nemají co říci, nemlčí?

— Charles-Louis Montesquieu

Velkých podlostí se dopouštíme z nenávisti, malých ze strachu.

— Charles-Louis Montesquieu

Nic neshledávám tak obtížným, jako být duchaplný ve společnosti hlupáků.

— Charles-Louis Montesquieu

Štěstí vězí spíše ve všeobecném založení ducha a srdce, které se otevřou štěstí tak, jako mohou uchovat lidskou přirozenost, než v množství konkrétních šťastných momentů života. Spočívá spíše ve schopnosti přijímat tyto šťastné okamžiky. Nevězí v radosti, nýbrž v hravě lehké schopnosti přijímat radost, v odůvodněné naději nacházet radost kdykoli, ve zkušenosti, že necítíme žádné obecné znechucení nad věcmi, které zakládají štěstí druhých.

— Charles-Louis Montesquieu

Velmi prudce zamilovaní bývají obvykle zamlklí.

— Charles-Louis Montesquieu

U mladých žen nahrazuje krása ducha, u starých duch krásu.

— Charles-Louis Montesquieu

Můžeme ztratit lásku k bližním, ale povinnosti vůči nim nás nezbaví nikdo.

— Charles-Louis Montesquieu

Věčné nicnedělání je vlastně trest pekelný - zdá se však, že ho zatím mnozí pokládají za rajskou blaženost.

— Charles-Louis Montesquieu

Nedá se žít příjemně, když se nežije moudře, čestně a spravedlivě. A nedá se žít moudře, čestně a spravedlivě, když se nežije příjemně.

— Charles-Louis Montesquieu

Všichni neodvážní lidé rádi vyhrožují, neboť cítí, že by hrozby udělaly dojem na ně samé.