* 11. listopad 1821 — ✝ 9. únor 1881
Byl jedním z největších světových spisovatelů, představitel realismu a předchůdce moderní psychologické prózy. Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil v roce 1821 v Moskvě. Za vystupování proti caru Mikuláši I. byl odsouzen k nuceným pracím na Sibiři, kde strávil deset let. V té době se u něj začala projevovat epilepsie.
Ve svých dílech se zabývá lidmi na okraji společnosti, kteří zažívají vyhrocené situace. Chtěl změnit společnost podle křesťanských ideálů, jedinec se měl vrátit k pokoře, k dodržování ruských ideálů. Dostojevskij se zaměřoval na niterný charakter svých postav, rozebíral je z psychologického hlediska, jak je ovlivňuje jejich okolí. Mezi jeho vrcholná díla ruského realismu patří romány Bratři Karamazovi, Zločin a trest, Idiot.
Není většího utrpení, než když se mi myšlenka nevyvede ve slovech.
Příčinou každé sebevraždy bývá nešťastná láska - někdy k ženě, a vždy k životu.
Milovat člověka znamená vidět ho tak, jak byl stvořen Bohem.
Hlupák si nedovede vážit ničeho.
Lásku, vlídnost a bratrský soucit potřebuje nemocný někdy více než všechny léky.
Je lépe být nešťasten, ale vědět, než být šťasten a žít jako hlupák.
Kdyby bylo skutečně dokázáno, že v Kristu není pravda, raději bych zůstal s Kristem než s pravdou.
Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichotky.
Není nic snazšího než odsoudit zlého člověka. A není nic těžšího, než mu porozumět.
Krása je strašlivá věc: ďábel v ní zápasí s Bohem - a bojištěm jsou lidská srdce.
Peníze jsou ražená svoboda.
Štěstí nespočívá v štěstí, ale v jeho dosahování.
Láska je buď malá, nebo velká, nenávist vždy velká.
Nejtěžší zločiny jsou ty, které činíme ve skrytu srdce.
Občasná samota je pro normálního člověka potřebnější než jídlo a pití.
Snažím se milovat život víc než jeho smysl.
Láska je jediná neporazitelná moc na světě.
Nejveseleji žije ten, kdo umí sám sebe napálit.
Žít bez naděje, znamená přestat žít.