* 4. červen 1937
Robert Fulghum je americký spisovatel, unitářský pastor, učitel, filozof, zpěvák i malíř. Tento renesanční člověk se narodil roku 1937 ve Waco v Texasu a proslavil se zejména svými povídkovými knížkami s drobnými úvahami z běžného života.
V mládí přerušil studium teologie a pracoval v mnoha profesích (kopáč, kamelot, kovboj, zpěvák country), poté se vrátil na školu a studia dokončil. Přes dvacet let působil jako unitářský pastor a učitel kreslení a filozofie. Je ženatý a má čtyři děti.
Jeho první vydaná kniha „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“ z roku 1988 se stala bestselerem. Během roku žije střídavě na Krétě, svém hausbótu v Seattlu nebo na samotě v horách Utahu.
Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Otázka nezní "stačí ti to, co máš?", ale spíš "stačíš na to, co máš?
A já vám říkám, že hlavně záleží na dárku samém. Vlastně spíš, lidé, kteří mají ty správné pohnutky, dávají správné dárky. Mělo by to být takové pravidlo.
O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností. Opakem pravé lásky není nenávist, ale lhostejnost.
Stará láska a nové pyžamo, jsou nebezpečné.
Během usilování o něco se vám někdy dostane bližšího pochopení sebe sama i ostatních.
Bolest není od lásky nikdy daleko.
Nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže.
Často se zamilováváme ze stejných důvodů, z jakých pak všechno zkrachuje.
Být člověkem znamená být věřícím. Být věřícím znamená nebýt lhostejným. Nebýt lhostejný znamená všímat si. Všímat si znamená posvětit bytí.
Do člunu lásky vždycky teče. Láska obvykle trvá léta, sex minuty.
Všichni se rodíme pro hřbitov.
Být dospělým je špinavá záležitost. Ale někdo to dělat musí.
Je velký rozdíl mezi první láskou a okamžikem, kdy na lásce poprvé záleží.
Kdyby byla na olympijských hrách někdy disciplína "spaní", pokusím se o zlatou.
Být věrný tělem, ale ne v duchu, anebo zůstat věrný v myšlenkách, ale ne tělem - to bývá dost nebezpečný typ lásky.
Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života. Čím jsem starší, tím méně si všímám, co lidé říkají, myslí si a v co doufají. Všímám si toho, co dělají, jak žijí a o co usilují.
Sex bez lásky je celkem nesmyslný zážitek, ale mezi všemi nesmyslnými zážitky si stojí hodně vysoko.
Dobro, které může člověk vykonat, je prý neomezené, pokud mu nezáleží na tom, kdo z toho bude mít prospěch.
Dokud žijete - milujte se navzájem, a neste si následky.
Nejlepší lidské okamžiky bývají malých rozměrů, ale duchovně nám vystačí na celý život.
Příroda to tak vymyslela, že každý nakonec nějak dostane, co si zaslouží.
Hole a kameny nám mohou zlámat kosti, ale slova nám zlomí srdce.
Každý člověk, který projde tímto životem, tu nevědomky něco zanechá a něco si odnese. Většinu z toho něčeho nemůžeme ani vidět, ani slyšet, ani spočítat. Při sčítání lidí se to neobjeví, ale nic bez toho nemá smysl.
Naděje vždycky způsobí, že uvěříme.